Inventarizace

Kdy a jak se musí provádět inventarizace v daňové evidenci, nás informuje §7b odstavec 4 zákona o dani z příjmu. V tomto zákoně se dozvíte, co je nutné provést za činnost k 31.12. nebo k ukončení podnikání. Inventarizace je porovnání skutečného stavu se stavem, který nalezneme v daňové evidenci.

Nejdříve musíme zjistit skutečný stav zásob, dlouhodobého hmotného majetku, pohledávek a závazků. O tomto zjištění je nutné provést zápis. Vzniklou-li rozdíly, je nutné o ně upravit základ daně.

Při inventarizaci nemusíte vyplňovat složité výkazy, což je jistě velkou předností daňové evidence. Dalším rozdílem, oproti účetnictví, je rozsah prováděné inventarizace. Tu je nutné provést pouze u zásob, hmotného majetku, u pohledávek a závazků. Nemusíte tedy provádět inventarizaci u pokladny, cenin nebo u drobného majetku.

Zápis o inventarizaci je nutné archivovat. A to po stejnou dobu, jako ostatní daňovou evidenci.

Manka v daňové evidenci můžeme rozlišovat na ty, o které je nutné upravit základ daně, a o manka, která nijak daňovou povinnost neovlivňují. Nejdříve si řekneme něco o mankách, které ovlivňují základ daně. V případě, že zjistíme manko, je nutné snížit výdaje o příslušnou částku, kterou máme jako výdaj již zaevidovanou.
Druhým typem jsou manka, která nijak nevadí. Není tedy nutné žádným způsobem snižovat již zaevidované výdaje. Jde zejména o manka, která jsou způsobena technickými či technologickými úbytky, nebo se jedná o úbytky, která vyplývají z přirozených vlastností zásob. Mluvíme o sesychání, rozprach či se ztratí v maloobchodním prodeji. Jde ovšem pouze o částky do normy přirozených úbytků, které jsou předem stanovené.

Správce daně může posoudit, zda výše stanovené normy odpovídá charakteru činnosti firmy. Správce má také pravomoc o zjištěný rozdíl navýšit základ daně.

Každý podnikatel musí provádět inventarizaci minimálně jednou ročně.